V neděli se na protestech proti Corona-omezením objevilo někol lidí s Davidovou hvězdou na prsou s nápisem „neočkovaný“. Židovská obec to okamžitě odsoudila a v návaznosti na to se k tomu začala negativně vyjadřovat spousta dalších.
Nechci v žádném případě zlehčovat zrůdnosti nacistického režimu, který se proti Židům otevřeně stavěl VELMI negativně. Ale ten znak žluté hvězdy na prsou bych z tohoto historického kontextu v tuto chvíli symbolicky vyjmul. Pomineme-li ty následky ve formě milionů mrtvých, jde o flagrantní příklad označování občanů druhé kategorie. V nacistickém předválečném Německu se symbol žluté davidovy hvězdy povinně nošený na prsou dotčených stal jasným symbolem méněcených druhořadých občanů. Stal se symbolem „méně-lidí“ („pod-lidí“, abych byl přesný), na které se slušelo plivat a pohrdat jimi. Stal se symbolem „méně-lidí“, kterým byla odpírána základní občanská práva a svobody. A bylo jen otázkou času, kdy jim společnost po zákazu společensky fungovat i „zakázala dýchat“.
To všechno vidím v současné situaci. Ano, je to extrémní srovnání, ale právě takové lépe ilustruje. Jistě, nejde tu o fyzickou likvidaci spoluobčanů, kteří jsou ‚jiní‘, ale to samé si jistě myslili i voliči, kteří ve třicátých letech přivedli v demokratických svobodných nezmanipulovanách a poctivých volbách k moci individuum, které pak převrátilo svět naruby.
Každá cesta začíná prvním krokem. A málokdy je z toho kroku patrné, kterým směrem cesta povede.
A proto i zdánlivé nic, zdánlivá podružnost a malichernost může vést k převrácení světa naruby. A tím se vracím k původní myšlence. Ve veřejném prostoru opakovaně prosakují myšlenky na zavedení pravidel, která by upřednostňovala spoluobčany očkované a testované před občany ostatními. Netřeba zvláštní paranoi aby v tom jeden dokázal spatřit pokus o dělení občanů na ty správné, „plnohodnotné“ a na ty „špatné“, na ty odmítače, na ty zrůdy, které svou bezohledností umožňují a podporují šíření viru.
Nemohu si pomoct, ale já v tom paralelu vidím. Jakmile společnost začne rozlišovat mezi „dobrými“ a „špatnými“ občany, je to cesta do pekel. Ochotou očkovat to začíná a veřejnou stigmatizací to končí. Tedy… doufejme, že končí, protože historie nám nabízí scénáře, kam až by to mohlo následovat dál.
Proto vidím současné použití symbolu, který pár let po svém zavedení znamenal smrt milionů lidí, jako adekvátní. Ano, jde o přemrštěný a extrémní symbol. Ale právě ta extrémnost ilustruje to zoufalství, se kterým se dnešní člověk – tady a teď – potýká. Když nelze na své problémy upozornit racionální řečí, nezbude než křičet…
Proto mám chuť se přidat. Proto mám chuť dát najevo, že nechci být občanem druhé kategorie jen proto, že nesouhlasím s kroky vlády. Jen proto, že mám jiný názor…
Je suis juif…